Slovník pojmů

• Atmosféra (z řečtiny: atmos – pára, sphaira – koule)

  Je plynný obal tělesa v kosmickém prostoru. Těleso může být obklopeno atmosférou pouze za předpokladu, že má dostatečnou hmotnost na to, aby plyn vázalo gravitační silou. V případě některých plynných sloučenin musí být splněna i další podmínka – dostatečně nízká teplota.

• Aerobní proces

  Přeměna organických látek za přítomnosti kyslíku rozpuštěného ve vodě.

• Anaerobní proces

  Proces bez přístupu vzduchu, při kterém mikroorganismy využívají místo vzdušného volného kyslíku kyslík vázaný v molekule vody.

• Aerační proces

  Zásobování tlakového vzduchu pro aerační systém.Jako zdroj tlakového vzduchu slouží dmychadlo.To může sloužit zároveň i pro dodávku tlakového vzduchu hydropneumatických čerpadel-mamutek,pro zásobování vzduchu nitrifikačních sekcí,pro vzdušné bourání flotovaných kalů apod.

• Aktivovaný kal

  Je kultura mikroorganismů, která vzniká v průběhu čištění odpadních vod v čističce.

• BSK5

  Biochemická spotřeba kyslíku; množství kyslíku, které spotřebují mikroorganismy na odbourání znečištění za 5 dní.

• Bakterie

  (Bacteri, dříve též Bacteriophyta či Schihomycetes), nebo také eubakterie (Eubacteria), je doména jednobuněčných prokaryotických organismů. Mívají tvar koule či tyčinky a zpravidla dosahují velikosti v řádu několika mikrometrů. Studiem bakterií se zabývá bakteriologie, významně tuto vědu rozvinuli Robert Koch a Louis Pasteur.

• BSK - Biochemická spotřeba kyslíku

  Vyjadřuje obsah biologicky rozložitelných organických látek v odpadních vodách. Je rovna množství rozpuštěného molekulárního kyslíku spotřebovaného za určitý časový interval mikroorganismy při biochemickém rozkladu organických látek ve vodě. Zjišťuje se v původním nebo zředěném vzorku z rozdílu koncentraci kyslíku před inkubací a po ní a vyjadřuje se v mg/l. Standardně se stanovuje BSK5, tj. provádí se inkubace 5* 24 hodin za standardních podmínek (20 –oC, vyloučení přístupu světla a atmosférického kyslíku).

• CHSK – Chemická spotřeba kyslíku (oxidovatelnost)

  Je mírou obsahu látek schopných chemické oxidace. V praxi se oxidace provádí silně kyselými roztoky (za účelem dokonalé oxidace) K(2)Cr(2)O(7) nebo KMn(4) při vyšších teplotách. Výsledek stanovení se udává v množství kyslíku, které je ekvivalentní spotřebě použitého oxidačního činidla a vyjadřuje se v mg/l.

• Biofiltr

  Moderní avšak nepraktická varianta zemního filtru ; plastová nádrž se vsazeným filtračním ložem z rohoží o potřebné síle a hustotě; výškový rozdíl mezi nátokem a odtokem je pouze 13 cm; výhodou je takřka neomezená životnost díky jednoduché regeneraci (pročištění) filtru.

• Biologické čistění

  Je v tomto případě působení mikroorganismů způsobujících rozklad organické hmoty tj. nečistot až do vyčištění vody. Pokud tyto organismy potřebují rozpuštěný kyslík (vzduch) ve vodě, nazývají se tyto procesy aerobní, pokud dochází k rozpadu v prostředí bez kyslíku, jsou nazývány anaerobní.

• Bezodtoková jímka (žumpa)

  Jak už z názvu vyplývá, bezodtoká jímka nemá odtokové potrubí veškeré odpadní vody, které do ní natečou, musíme odvézt fekálním vozem na obecní/městskou čistírnu odpadních vod. Do jímky musíme zaústit všechny odpadní vody z nemovitosti (ne dešťové) a jednoduchým způsobem si proto můžeme spočítat, jak často budeme jímku vyvážet. Vezměme například jímku o užitném objemu10 m3. Průměrná spotřeba pitné vody na jednoho obyvatele e 150 litrů/den, při čtyřech obyvatelích rodinného domu to znamená 4x 150=0,6 m3/den. Jímka bude naplněna přibližně za 10/0,6=17 dnů. Ročně tedy budeme muset jímku vyvézt 365/17 asi 22krát. Při ceně jednoho vývozu odpadních vod 1500-2500,- Kč (podle cen v konkrétním místě) bychom mohli za likvidaci odpadních vod při použití bezodtokové jímka zaplatit 33- 55(!) tisíc korun ročně. A to už je na pováženou. V případě, že bychom chtěli ušetřit peníze nelegální cestou a z bezodtoké jímky udělali „načerno“ jímku s odtokem, dopouštěli bychom se přestupku podle § 38 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích a vystavili bychom se možnosti sankce až do výše 50 tis. Kč, která může být ukládána opakovaně až do splnění nařízeného opatření k nápravě – zaslepení odtoku z jímky. Nehledě na nezodpovědné znečišťování životního prostředí, které může způsobit další komplikace, např. znečištění okolních studní apod.

  Bezodtoká jímka je vhodná pro nepravidelně obývané nemovitosti (chaty, chalupy) s menší produkcí odpadních vod tam, kde se nedá použít ČOV nebo septik s filtrem. Stavební povolení (ohlášení) vydává místně příslušný stavební úřad.

• Beton

  Je umělý slepenec. Používá se převážně ve stavebnictví. Patří mezi nejpoužívanější kompozitní materiály, je tvořen pojivem a plnivem. Nejčastější forma je tzv. cementový beton (CB), kde je pojivem cement a plnivem kamenivo; dalším materiálem pro výrobu je voda. Kromě CB známe ještě asfaltový beton (AB), což je materiál, ze kterého jsou vyráběny asfaltové vozovky.

• Diskontinuální provoz

  Nesouvislý provoz; odpadní voda je češtěna postupně v dávkách; nátok – přečištění – odčerpání – nátok – přečištění – odčerpání.

• Denitrifikace

  Denitrifikace je opakem nitrifikace. Znamená redukci dusičnanů a dusitanů oxidované formy dusíku přítomné v odpadní vodě na dusík nebo kysličníky dusíku.Do denitrifikace jsou přiváděny mechanicky předčištěné odpadní vody a zároveň i vratný kal z dosazovací nádrže.

  Společně s vratným kalem se převádí dusičnany, které jsou v této části redukovány na plynný dusík. Proces probíhá za anoxických podmínek, tj. bez přístupu rozpuštěného kyslíku. Homogenizace aktivační směsi zajišťuje míchadlo. Pro zvýšení účinnosti odstranění sloučenin dusíku je možné zařadit recirkulaci, která spočívá ve vracení aktivační směsi přímo z nitrifikační sekce.

• Domovní čistírna odpadních vod (ČOV, čistička, septik se zemním filtrem, apod.): slouží k čištění odpadních vod z domácnosti (wc, koupelny, kuchyně, apod). Většinou se jedná o plastovou nádrž s technologickou vestavbou. Účinnost čistíren se pohybuje kolem 95%. V případě septiků jde také většinou o plastovou nádrž s vnitřním dělením na jednotlivé komory, ideální jsou tři. Dříve se hojně budovaly septiky betonové. Samostatný septik však není dostatečným způsobem čištění odpadních vod, jeho účinnost je maximálně 30%, a proto je nutné za něj zařadit ještě zemní pískový nebo biologický filtr. Veškeré odpadní vody, které do čistírny nebo septiku natékají, z nich po přečištění zase odtékají.

  - do vod povrchových (přes vyústní objekt do vodního toku)

  - do vod podzemních (vsakováním prostřednictvím vsakovací studny nebo vsakovacího drénu)

  - do veřejné jednotné kanalizace, která není ukončena obecní ČOV, ale je zaústěna do vod povrchových

  Abychom mohli zrealizovat domovní čistírnu odpadních vod nebo septik s filtrem, potřebujeme stavební povolení k vypouštění odpadních vod od místně příslušného vodoprávního úřadu (Odbor životního prostředí obce s rozšířenou působností, tzv. „trojkové obce“). Stavebnímu řízení musí předcházet o umístění stavby obecným stavebním úřadem, který nám vydá územní souhlas nebo územní rozhodnutí.

• Čerpadlo

  Nebo pumpa (v olejové hydraulice nazýváno hydrogenerátor) je mechanický stroj, který dodává kinetickou, potenciální, nebo tlakovou energii tekutině, která skrz něj protéká. Poháněno bývá obvykle jiným strojem – zpravidla nějakým motorem. V praxi se však běžně vyskytují i malá čerpadla na pohon lidskou, dříve i zvířecí silou.

  Technické zařízení určené pro transport tepelné energie prostřednictvím teplonosného média. První čerpadla jsou známa již ze starověku.

  V současné době jsou využívána čerpadla mnoha konstrukcí ve všech odvětvích hospodářství (zemědělství, průmysl, doprava), ale i na mnoha místech v našich domácnostech.

• Dosazovací nádrž

  Pro separaci vyčištěné vody a aktivované směsi slouží kuželová nádrž, vložená do nitrifikační sekce. Předností umístění dosazovací nádrže dovnitř nitrifikace je úspora místa dále krátká vzdálenost pro čerpání kalu. Toto umožňuje odtah vratného a přebytečného kalu (odsazeného kalu ze dna dosazovací nádrže) pomocí hydro-pneumatických čerpadel (mamutek). Použitím mamutek místo klasických čerpadel dosáhneme jednak úspory provozních nákladů na energii a rovněž dobré funkce čerpání bez ucpávání a poruch čerpadel.

• Enzymy (nesprávně fermenty)

  Jsou jednoduché či složené bílkoviny, které katalyzují chemické přeměny v živých organismech. Enzymy určují povahu i rychlost chemických reakcí a vytvářejí tak v živých organismech harmonickou souhru chemických funkcí. Aktivita enzymů, spočívající v ovlivnění rychlosti chemických reakcí snižováním jejich aktivační energie, je závislá zejména na koncentraci substrátu, teplotě, pH, aktivátorech a inhibitorech.

• EO

  Ekvivalentní obyvatel; 1 EO = 1 obyvatel rodinného domu; odpovídá průměrnému množství 150 litrů odpadní vody za den a znečištění 60 g BSK5 za den.

• Filtrace

  Je metoda dělení pevné látky od kapaliny či plynu na porézní přepážce – filtru. Tekutina suspenze filtrem protéká, zatímco pevné částice filtr zachycuje.

• Ekologie

  Se užívá v několika významech. V původním významu je ekologie biologická věda, která se zabývá vztahem organismů a jejich prostředí a vztahem organismů navzájem. Jako první tak nazval a definoval tento vědní obor Ernst Haeckel v v roce 1866.

  Dále se ekologie užívá v širokém smyslu jako ochrana životního prostředí nebo dokonce místo přírodní prostředí (např. ekologicky šetrný výrobek znamená výrobek šetrný k životnímu prostředí).

  Ekologie může být také označení pro určitou ideologii (např. v tvrzení hlubinná ekologie je základním přesvědčením radikálního ekologického hnutí).

• Hyperfiltrace

  Postup k češtění průmyslových odpadních vod, spočívající na obrácené osmóze. Odpadní vody jsou pod vysokým tlakem přiváděny do polopropustné membrány, z níž vystupuje čistá voda.

• Jez

  Je vodní dílo (také nazýván: stav, splav, hatě, odborně vzdouvací zařízení), které slouží k vzedmutí hladiny vody (vytvoření zdrže) na říčním toku a které také většinou umožní odebrat část toku mimo hlavní řečiště do náhonu. Důvody pro výstavbu jezu bývají: zvýšení vodní hladiny pro umožnění splavnění části toku, ochrana proti záplavám, vybudování malé vodní elektrárny. Obvyklá výška jezu je od necelého jednoho metru až po přibližně 3 metry.

  V minulosti jezy umožňovaly především vybudování vodních mlýnů a pil díky odbodu části toku do náhonu a jeho koncentraci na lopatkové mlýnské kolo.

  Rozeznáváme jezy pevné (neovladatelné) a pohyblivé) s uzávěry – segment, stavidlo, klapka). Materiálem může být dřevo, beton, kámen, železobeton, guma.

• Jednobublinná aerace

  Provzdušňování odpadních vod bublinkami o velikosti 1 – 4 mm.

• Kalolis

  Či filtrační lis je zařízení k tlakové filtraci kapalin. Užívá se zejména v cukrovarnickém a pivovarnickém průmyslu a při čištění odpadních vod.

• Kanalizace

  Stoková síť je soustava trubních rozvodů a dalších zařízení sloužících k odvádění odpadních vod z jednotlivých nemovitostí a z veřejného prostranství do městské čistírny odpadních vod, případně přímo do recipientu. Ačkoli stoková síť je pouze částí kanalizace, je všeobecně používáno pro stokovou síť právě označení „kanalizace“.

• Kanalizační přípojka

  Je potrubí spojující vnitřní kanalizaci a kanalizační stoku, odvádí z připojené nemovitosti odpadní vodu. Součástí kanalizační přípojky může být i revizní šachta.

• Kořenová čistírna odpadních vod

  Poměrně mladý způsob čištění komunálních odpadních vod využitím uměle založených porostů vybraných vodních rostlin (rákos, orobinec), zachycujících nečistoty; vhodná pro domácnosti nebo menší sídla.

• Kyselina

  Za kyselinu je tradičně považována látka, jejíž vodný roztok má hodnotu pH nižší než 7. tzn., že kyseliny jsou látky, které mají schopnost ve vodě odštěpovat proton (Arrheniova teorie).

• Kyselost

  Nebo-li pH (anglicky potential of hydrogen), též vodíkový exponent je číslo, kterým v chemii vyjadřujeme, zda vodný roztok reaguje kysele či naopak alkalicky (zásaditě). Může nabývat hodnoty od 0 do 14, neutrální voda má 7, kyseliny méně než sedm, čím menší číslo, tím „silnější“ kyselina, zásady mají nad 7, čím větší číslo, tím „silnější“ zásada.

• Kontinuální provoz

  Souvislý provoz-odpadní voda protéká průběžně čistící technologii.

• Nitrifikace

  Amoniakální forma dusíku v odpadních vodách je oxidována na dusitany a dusičnany.Při nitrifikaci probíhající za aerobních podmínek,tj.za přístupu rozpuštěného kyslíku,probíhá oxidace organických látek a amoniakálního dusíku,který přechází na dusitany a následně na dusičnany.Sekce je provzdušňovaná jemnobublinným aeračním systémem,umístěným na dně jímky.Z nitrifikační sekce odtéká aktivační směs do dosazovacího prostoru.

• Objem

  Je veličina, která vyjadřuje velikost prostoru, kterou zabírá těleso. Z matematického hlediska představuje objem míru charakterizující danou část prostoru.

• Odlučovač ropných-lehkých látek

  Zařízení k zachycování a odlučování benzinu a jiných lehkých, požárně nebezpečných kapalin z odpadních vod. Odlučovač ropných látek slouží k odlehčení čistírny odpadních vod, jakož i k ochraně kanalizace před výbuchy; jsou zákonem předepsány.

• Odpadní voda

  Je voda, jejíž kvalita byla zhoršena lidskou činností. Znečištění vody může být tvořeno rozpuštěnými nebo nerozpuštěnými látkami, za znečištění se ale považuje i například tepelné nebo radioaktivní znečištění. V naprosté většině případů musí být odpadní voda před vypuštěním do vodotečí čištěna. Odpadní voda se silným rozložitelným znečištěním bývá voda polysaprobní, podle saprobního indexu se dá míra znečištění odpadních vod odhadovat. K přesnému stanovení znečišťujících látek slouží chemické rozbory.

• Pitná voda

  Je zdravotně nezávadná voda, která ani při trvalém požívání nevyvolá onemocnění nebo poruchy zdraví přítomností mikroorganismů nebo látek ovlivňujících akutním, chronickým či pozdním působením zdraví fyzických osob a jejich potomstva, jejíž smyslově postižitelné vlastnosti a jakost nebrání jejímu požívání a užívání pro hygienické potřeby fyzických osob. (Podle definice pitné vody, která je obdobně zakotvena i v zákoně 258/2000 Sb. A vyhlášce Mze ČR 252/2004 Sb., které se pitné vody bezprostředně týkají).

  Nejdřív se voda čerpala všude možně, nejčastěji ze studna nebo se používala voda povrchová. Postupem doby se přešlo k získávání vody z řek a rybníků, kdy voda přecházela přes přípravnu, čerpala se do věže a poté sama stékala do domácností odběratelů. V současnosti se získává pitná voda nejčastěji z přehrad na řekách či z artézských studní.

• Plast

  Známé také po původním názvem „umělá hmota“, označují řadu syntetických nebo polosyntetických polymeračních produktů. Jsou složeny z organických kondenzačních nebo přísadových polymerů a často mohou obsahovat jiné látky na zlepšení kvality nebo ceny. Existuje málo přírodních polymerů obecně považovaných za „plasty“. Plasty mohou být formovány do předmětů, filmů nebo vláken. Jejich jméno je odvozeno z faktu, že mnohé jsou tvarovatelné – mají vlastnost zvanou plasticita. Plasty jsou navrhovány s velkou variabilitou ve vlastnostech jako tepelná tolerance, tvrdost, odolnost a mnoho jiných. V kombinaci s touto adaptabilitou, obecná jednotnost ložení a nízká hmotnost plastů umožňuje jejich použití v téměř všech průmyslových odvětvích.

  Mnohé plasty jsou v molekulární struktuře částečně krystalické částečně amorfní, co jim dává teplotu tání (teplota, při které mizí kovalentní vazby) a jednu nebo víc přechodů skla (teploty, při kterých je míra zesítění značně redukována).

  Plasty jsou polymery – dlouhé řetězce atomů navázaných jeden na druhý. Tyto řetězce jsou tvořeny z mnohých opakujících se molekulárních jednotek nebo „ monomerů“. Velká většina plastů je složena z polymerů uhlíku samotného nebo s kyslíkem, dusíkem, chlórem nebo sírou v páteři. Některé komerční výzkumy zkoušejí i křemík. Páteř je část řetězce na hlavní „cestě“ (posloupnosti), který spájí množství jednotek monomerů spolu. Přizpůsobení plastů se realizuje přidáním různých molekulárních skupin na páteř (obvykle jsou „připevněny“ jako část monomerů před spojením monomerů dohromady na formování polymerového řetězce). Toto přizpůsobení přidáváním skupin – vylepšováním vlastností polymerů – umožnilo plastům se stát nezbytnou částí života 21. století.

  Vývoj plastů začal použitím přírodních materiálů (např. žvýkačka, šelak – druh pryskyřice), pokračoval použitím chemicky modifikovaných přírodních materiálů ( např. přírodní guma, nitrocelulóza) a dál pokračuje produkcí kompletně syntetických molekul (např. epoxid, polyvinylchlorid – PVC, polyetylen atd.).

• Podtlaková kanalizace

  Je systém užívající k dopravě odpadních vod podtlaku vytvořeného v kanalizačním potrubí vakuovými čerpadly v centrální vakuové stanici. To umožňuje její nasazení i v místech kde by použití gravitační kanalizace bylo vzhledem k místním geologickým nebo terénním podmínkám složité.

• Podzemní voda

  Zahrnuje všechnu vodu, která se nachází pod zemským povrchem, zejména v pórech mezi částicemi půdy a v místech, kde je narušena kontinuita hornin. Výzkumem podzemní vody se zabývá hydrologie. Podzemní oblasti, které obsahují ve svých pórech a prasklinách vodu, se nazývají zvodeň.

• Povodí

  Je oblast, ze které voda odtéká do jedné konkrétní řeky či jezera. Většina prvků je totiž svými biogeochemickými cykly navázána na vodu, a tak při vyhodnocování toků lze vycházet ze základní hydrologické bilance povodí, která je dána srážkami a průtokem na konci povodí. Podobně i správa a údržba toků včetně veškerých protipovodňových opatření se provádí podle jednotlivých povodí.

• Přečerpávací stanice

  Zřizuje se buď u vodovodů, má-li býti zmenšena výtlačná výška mezi hladinou vody u čerpadla a ve vodojemu, nebo u stok, je-li nedostatek spádu a je nutno zařízením získat potřebný spád.

• Recipient

  Vodní recipient je každý vodní útvar, do něhož vyúsťují vody nebo odpadní vody. V rámci procesu češtění odpadních vod se takto označuje vodní útvar, který slouží k dočištění odpadních vod. Využívá se zde samočistící schopnost recipientu, která spočívá ve schopnosti recipientu zbavit se přirozenými procesy znečištění. Podle velikosti toku a celkové schopnosti dočištění odpadních vod se stanovuje maximální povolené množství (m3/rok) vypouštěných odpadních vod například z čistírny odpadních vod. Stejně tak se stanovují i limity maximálního obsaženého znečištění. Limity pro znečištění i maximální množství stanovuje rozhodnutím vodoprávní úřad – „povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních“.

• Saprobní systém

  Též saprobie, je systém třídění stavu znečištění vod podle zastoupení saprobních organismů. Saprobní systém odpovídá systému saprobií. Systém saprobií je systém třídění sladkovodních organismů podle jejich odolnosti vůči znečištění v jejich životním prostředí (sirobní valence). Systém saprobií umožňuje určit stupeň znečištění vod bez velkých nároků na čas a přístrojové vybavení, které je jinak nutné při chemických rozborech vod.

• Septik

  Dvou, tří nebo vícekomorová nádrž s odtokem; slouží k usazování znečištění; dochází v něm k částečnému odstraňování organického znečištění bez přístupu vzduchu a u dna pak dochází k anaerobní stabilizaci kalu; účinnost čištění je přibližně 30%; optimálního čistícího procesu je dosahováno při době zdržení odpadní vody v septiku 3 dny; účinný prostor septiku na jednoho obyvatele by měl být přibližně 0,6 m3, celkový prostor však musí být alespoň 3 m3; nelze použít jako jediný stupeň čištění – za septik je nutno zařadil další stupeň čištění, a to zemní filtr nebo biofiltr.

• SBR

  Systém dávkového čištění odpadních vod; diskontinuální.

• Sinice a fosfor

  Sinice jsou nejbližší příbuzní bakterií. Rozmnožují se vždy nepohlavně, především dělením, a jsou schopny fotosyntézy. Stejně jako baktérie dokážou i sinice tvořit celou řadu jedovatých látek – toxinů, nebo mohou fungovat jako spouštěče alergické reakce – alergeny. Ne všechny metabolity sinic jsou však pro člověka negativní. Řada těchto látek má prokazatelně proti nádorovou aktivitu, dokážou likvidovat baktérie či plísně.

• Sorpce

  Zachycování složky kapalné či plynné směsi ( sorbátu) na povrchu tuhé fáze (sorbentu) vlivem buď chemických vazebných sil (chemisorpce), nebo sil nevazebné interakce (adsorpce). Užívá se k oddělování složek ze směsí.

• Stoková síť

  Je soustava trubních rozvodů a dalších zařízení sloužících k odvádění odpadních vod z jednotlivých nemovitostí a z veřejného prostranství do městské čistírny odpadních vod, případně přímo do recipientu. Vystavěním prvních stokových sítí se předcházelo šíření infekčních nemocí jako byl mor a tyfus, které se ve městech vyskytovaly právě z důvodu kumulace odpadních vod a odpadků v ulicích.

  Ačkoli stoková síť je pouze částí kanalizace, je všeobecně používáno pro stokovou síť právě označení „kanalizace“.

• Studna

  Zastarale též studnice, je svislé zařízení sloužící k jímání a odběru podzemní vody, často se tímto termínem označují pouze studny kopané. Nejčastěji se jedná o nějakou formu podzemní stavby oproti tomu studánka je místo, kde voda sama přirozeným způsobem vyvěrá na zemský povrch, což bývá dáno především jejím geologickým podložím.

  Rozlišujeme studny s volnou hladinou a studny s napjatou hladinou, jejichž zvláštním případem jsou artézské studny. U nich je piezometrická hladina výše než terén, a voda proto samovolně vytéká na povrch.

  Úplná studna představuje děrovaná trubka o malém průměru, která se do země zatlouká nebo vyplavuje.

  Při budování vrtaných studen se vyvrtaný otvor (provedený mechanizovaně vrtnou soupravou na nákladním automobilu) postupně paží, na závěr se studna vystrojí nekorodující děrovanou zárubnicí a pažnice se vysune. Vrtané studny dosahují oproti studnám kopaným větších hloubek, kde bývá kvalitnější voda.

  Kopané studny mají průměr asi 1-1,5 m, během kopání se paží dřevem a pak se vyzdívají.

  Spouštěné studny jsou tvořeny betonovými skružemi o průměru až 6 metrů, které se při stavbě podhrabávají a tak se vlastní vahou spouští dolů.

  U radiálních studen jsou ze spodní části vedena horizontální děrovaná potrubí. Studna tak zachytí větší množství vody.

  Voda se ze studní čerpá pomocí vědra či okovu a rumpálu, sací pumpy nebo čerpadla.

• Tuky

  Jsou estery vyšších karboxylových kyselin a trojmocného alkoholu glycerolu. Zpravidla jsou esterifikovány všechny tři hydroxyskupiny glycerolu, proto jde o triacylglyceroly. Triacylglyceroly mohou obsahovat tři shodné acylové zbytky, nebo může být každá hydrosyskupina esterifikována rozdílnými kyselinami.

• Vlhkost

  Je základní vlastností vzduchu. Vlhkost vzduchu udává, jaké množství vody v plynném stavu (vodní páry) obsahuje dané množství suchého vzduchu. Množství vodní páry je časově velice proměnlivé a liší se také od místa k místu. Z pohledu meteorologie a klimatologie má množství vodních par zásadní význam, protože je od něho odvislé počasí a podnebí.

• Vnitřní kanalizace

  Je soustava potrubního vedení uvnitř budovy odvádějící odpadní vodu přes kanalizační přípojku z nemovitosti do veřejné kanalizace, případně přímo do domovní čistírny odpadních vod, žumpy či septiku. Vnitřní kanalizace může být jednotná nebo oddílná, gravitační, tlaková nebo podtlaková. Vnitřní kanalizace patří do oboru souhrnně nazývaného technické zařízení budov.

• Voda

  Systematicky oxidan (nesprávně též dihydrogenmonooxid nebo kyselina hydroxylová), je chemická sloučenina vodíku a kyslíku. Spolu s vzduchem resp. zemskou atmosférou tvoří základní podmínky pro existenci života na Zemi. Za normální teploty a tlaku je to bezbarvá, čirá kapalina bez zápachu, v silnější vrstvě namodralá. V případě se vyskytuje ve třech skupenstvích: v pevném – led, kapalném- voda a plynném – vodní pára.

• Vodovod

  Je zařízení pro potrubní nebo podobnou dopravu vody. Veřejná vodovodní síť zajišťuje dodávku upravené vody pro velký počet obyvatel. Patří k nim dálková a místní vedení, která jsou vedena ve veřejných prostorách, a to tak, aby bylo možné snadno provádět opravy, nejčastěji souběžně s komunikacemi. Soukromé vodovodní rozvody zajišťují rozvod vody z veřejné sítě uvnitř objektu nebo dopravu vody z neveřejného zdroje, například z vlastní studny.

• Zemní filtr

  Vodotěsný průtočný kontejner s filtrační náplní(písek,štěrk).Slouží k dočištění odpadních vod předčištěných septikem,nebo jako terciální stupeň za čov.Úroveň odtoku ze zemního filtru bývá většinou od 80 do 130cm níže než nátok,z čehož plyne nutnost dostatečného spádu při realizaci tohoto zařízení,nebo zbývá osadit čerpací šachtičku pro získání potřebného spádu.Potřebná plocha zemního filtru se uvažuje přibližně 0,75-1m2 na jednoho připojeného obyvatele.

• Země

  Známá též pod názvy latinského původu Terra, Tellus a pod řeckým Gaia je třetí planetou sluneční soustavy. Jde o největší terestickou planetu ve sluneční soustavě a jediné planetární těleso, na němž je dle současných vědeckých poznatků potvrzen život. Planeta vznikla před 4,57 miliardami let a krátce po svém vzniku (před 4,533 miliardami let) získala svůj jediný přirozený satelit – Měsíc.

  Její astronomický symbol sestává z kříže v kruhu, reprezentujícího poledník a rovník; v jiných variantách je kříž vysunut nad kruh. Kromě slov odvozených od Terra, jako je terestrický, obsahují pojmy vztahující se k Zemi také prefix telur- nebo tellur – (např. telurický, tellurit podle bohyně Tellus) a geo-(naapř. Geocentrický model,geologie).